Archiv pro měsíc: Leden 2015

„Vaše etnikum sice nemusím, ale muziku máte dobrou“… aneb jakej udělat design pro cigánskou kapelu. A taky zchátralá továrna a obrázky pro ty, co se stěhujou pryč.

Mám kamaráda Myka, kterej kreslí šílený komiksy do Novýho Prostoru. Po sérii Oneironautuilus, za jejíž nesrozumitelnost by se nemusel stydět ani David Lynch, navázal zvířátkama, co žijou v lese. Viděla jsem poslední díl, kde zvířátka říkala:

(Zvířátko 1) : Skoncujme už s tou antropocentrickou hloupostí. Už odmítáme hrát v komiksu, kde je o nás všechno vymyšlené.

(Zvířátko 2) : Ano, já jsem kupříkladu nikdy nechodil s liškou.

Liška: Je to pravda, jsme jenom kamarádi.

Načež na další stránce navazovala série o zvířátkách, co žijí na zvířátkách, co žijou v lese (zejména blechách a parazitech), nazvaná My taky žijem v lese, kde se ty blechy dohadujou, jestli je větší nájem na medvědovi nebo na zajícovi.

No, a tenhle můj vypečenej kamarád Myko, dělal taky svýho času sítotisk, a shodou okolností udělal tenhle šílenej design:

tisk01A shodou jiných okolností se můj spolubydlící Kuba, co odjel teď do Gruzie, do něj úplně zamiloval a hrozně ho chtěl na mikinu.

Nejdřív jsem si myslela, že se vyhnu tříbarevnýmu soutisku tím, že tomu nerozumím, jak se to má tisknout, ať si to Myko natiskne sám. Ale ne, přátelé, s tím si na něj jen tak nepřijdete.

Po chvíli dohadování kdo má míň času, dýl nevzal síta do ruky a vůbec je obecně nešikovnější nám Kuba říká: „To je sranda, jak se dva sítotiskaři, který se chluběj, že tady rozjeli DIY sítotisk, dohadujou, kdo z nich to natiskne hůř.“

Takže samozřejmě nakonec, protože jsem hodná (!!! – opravdu se někdy za tu vlastnost z duše nenávidím) padl černej Petr na mě. Ale kamarádi! Soutisk vod voka, a jak ze stroječku.

A běda vám, jestli to po mě bude někdo chtít! :) Napište si Mykovi, jo? :)

tisk02

A pak si spolubydlící Anička přinesla šaty, protože by teda taky zasloužila něco do Gruzie, páč ona se svým klukem se mnou vydrželi bydlet nejdýl na světě a mně se po nich teda bude hrozně stejskat.

(Btw nevíte o nějakých – milých, pořádných a včas platících nájem – nových spolubydlících do našeho báječného žižkovského bytu? Máme ještě dva pokoje neobsazené, od konce února, jeden za 7000,- a druhej, průchozí za 3500,- kdybyste o někom věděli, moc by mi to pomohlo.)

Taakže „Delirium, I want you back“ pro Aničku.

 

 

tisk04 tisk05 tisk10 tisk11

Modří už vědí, že to je design inspirovanej komiksovou postavou Deliria ze Sandmana, punkovou holkou, co jí v jednom kuse vylétaj z pusy žabičky, balónky, bubliny a mluví pořád úplně z cesty.

No a začal jsem pracovat na designu pro cigánskou kapelu Terne Čhave a vypadá to, že se začínáme mít celkem rádi. Design na obal jejich desky jsem se rozhodla postavit na hláškách, co jim lidi píšou na jejich Bandzone, protože to je fakt úlet!

Nevím, jestli to přečtete, ale: Jéééžiš, samá tma, jeďte si do Kanady nebo Belgie a nedegenerujte nám veřejně naši rasu, vždyť je to ostuda! píše uživatel pod přezdívkou Himler.

A tak podobně. Tak mě napadlo, ty všechny krásné nedegerované hrdé Čechy namalovat a pokračovat tím vlastně v projektu Malej českej nágl.

 

tisk13Plánuju, že různý white trash Čechy namíchám s normálníma lidma, co na ně třeba tancujou, protože základní požadavek kapely byl, aby to nebylo úplně konfrontující, a je pravda, že jim píšou některý lidi i hezký věci.tisk15 Jsou na mě hrozně, ale fakt hrozně milí, všichni a kupujou mi malý piva :)

Tady je kapelník s jejich manažerkou Evou při překládání textů… a vypadá to dokonce tak, že bych si nima odjela jejich turné se svým VJským stroječkem jako jejich dvorní VJ.

Dobrý, ne? :)  tisk16 Během čekání na jejich příjezd jsem v Hradci Králové našla takovouhle krásnou továrnu…

tisk18 tisk20 tisk21 tisk22 tisk23

 

A chcete vědět z čeho mám největší radost? Konečně se podívám za ségrou do Londýna :) Hurááááá!!!! tak vám přeju hezký zbytek neděle, a jak říká Kamilák: Buďte dobrý :)

toy box

tisk12

 

 

18/01/2015

Jak dělají knížky… a hlavně: Jak se dělá Moje kniha Vinnetou

tisk01

Dneska ráno, celkem brzo mi zazvonil telefon, a já jsem tušila, o co jde. Paní z tiskárny v Příbrami mi volá, že dnes začnou tisknout, a že jestli se chci podívat na barevnost obálky a vnitřních archů komiksu, že tam musím být ve tři.

Tak to je jasný, že jsem tam byla :)

Vzala mě na prohlídku celý tiskárny a já jsem si připadala jako v sedmým nebi.

Ve vstupní hale byl „Intertype“. Sazební stroj, kterej vypadá jako kdyby v něm seděli skřítci a tahali za provázky. Víte, jak fungoval?

Napsali jste písmeno jako na normálním psacím stroji, a on ho VYSÁZEL!!!

Úplně jsem na to koukala, a říkala si: Ježkovy voči, to neni snad možný. :)

tisk37tisk36

tisk33tisk35

tisk32

No, a pak mě tady paní Moravová vzala „do výroby“ a to jsem koukala taky.

Já jsem totiž nikdy předtím v tiskárně nebyla, akorát ve sklárně, ale tam to není tak dobrý.

Protože v tiskárně to všude voní barvou (Vokurko, sorry, já jsem ji zapomněla chytit do skleničky, ale pojedu se podívat ještě na to, jak se bude knížka vázat, takže na to už nezapomenu.) a jsou tam na paletách uložený kusy knížek. A takhle vypadá výrobní proces (teď teda pevně doufám, že nebudu jak můj táta, kterej každýmu, koho nezajímá včelařství, vypravuje o chlazení.)

Ale prostě chápate to… dva roky mýho života…:´)

„Tady,“ říkala paní Moravová, „se dělají kovolisty. Každá barva, kterou knížku tiskneme je na jednom hliníkovém plátu, a ty tady v téhle místnosti připravují.“

tisk02

Okej, zatím žádnej velkej vodvaz.

tisk03

Ale potom jsme šly do výrobní haly, kde vám do nosu vleze vůně barev a oči se vám chtě nechtě toulají po všem, co se tam tiskne – plakátech, stránkách knih, nejradši byste si tam sedli a všechno si to hrozně prohlíželi a četli.

tisk04 tisk05

Tak tohle jsou magentový kovolisty na stránku o babičce. Prý mi jich pár schovají na památku. (No dobře – zatím mi je schovají všechny, a já si pak nějaký vyberu :)

tisk06

A tohle je ofsetový stroj, na kterým se bude Moje kniha Vinnetou tisknout. Úplně nejvíc nejlepší, co maj, říkala ta paní. Množství barvy je nastavený počítačem, tiskaři kontrolují její hustotu, doplňují ji a  vytisknuté stránky a kontrolují je pod bílým světlem.

tisk07 tisk08 tisk09 tisk10

Tohle je stroj na černobílý tisk.

tisk11

Tahle slečna kontroluje šité vazby (to se tedy Mojí knihy Vinnetou netýká). Ale normálně

(!!! to jsem úplně taky valila oči, ale protože si dobře pamatuju, jak jsme byli na procházce s kamarádem Salinem v zámeckým parku v Českým Krumlově a když jsme se tam s jeho holkou Bárou hrozně nahlas radovaly, jak svítí sluníčko a živý ploty jsou úplně strašně rovně zastřižený, tak nás slušně požádal, abychom se radovaly, ale v duchu takže od tý doby se snažim radovat se potichu. Áááále je vám to tak těžký:)

NORMÁLNĚ jsou tam špulky nití (!!!) a těma se to šije! Chápete to? Není to báječný a vzrušující? No nic .)

tisk12

tisk13

A tohle je stroj na lepenou vazbu. Každá tadyta paní má před sebou archy, který dává do přihrádky v tom stroji před sebou, a oni se na sebe na konci navrství a je – blok. Ten se pak vlepí do obálky.

tisk14 tisk15 tisk16

A tohle je stroj na ořez. Nešel skoro vyfotit…

tisk17 tisk18

No a tady jsem si vyfotila spadávky a ořezový značky. Spadávky je taková rezerva u kraje každý stránky, která nekončí bílou, aby – když vznikne nějaká nepřesnost při ořezu, nebyl na kraji stránky bílej pruh. Ořezový značky jsou značky podle kterých se nastavují ořezový stroje, tedy linie, podle níž se papír ořízne.

tisk19

A takhle vypadají na archu předsádky, což je ta dvoustránka, na kterou se díváte, když vezmete knížku do ruky a otevřete obálku – dvoustrana vlepená mezi blok listů samotné knihy a obálku.

tisk20

Jak vidíte, výstupní kontrolní mechanismy jsme rozhodně nepodcenili, takže barevnost a nastavení zkontroloval i inženýr Štěňák.

tisk21

A tahle vypadají detaily tisku.

tisk22 tisk23

Stránky se parafují – člověk, který se přijde podívat na náhled podepíše, že je podle jeho názoru barevnost OK.

tisk28

Jsem málokdy tagovala tak důležitě .)

tisk26 tisk27  tisk29  No, a tady v téhle hale budou teď vytisknuté archy ležet dva dny, aby pořádně zaschly a pak se bude kniha dokončovat. (a to si pište, že se na to pojedu zase podívat:)

Byl to skvělej den, fakt.

Takže děkuju vám, zejména Joachimu Dvořákovi a nakladatelství Labyrint, který tiskárnu vybralo, ale i Petrovi Lubojackému a všem dalším, všem, kteří mě podporují a stále nepřestávají, že jste mi ho umožnili.

tisk31

14/01/2015

It feels so illegal!! aneb Václav Havel a spreje

Málo se to ví, ale mám mladší ségru. Krásnou, milou klavíristku. Žije v Anglii s dost starším přítelem, který má děti z předchozího manželství.

A letos na Vánoce přijeli všichni do Prahy.

Tenhle malej kluk, Sebastian, se prej ještě v Anglii táty ptal: „Why do we have to travel to Czech republic? There´s nothing there and it´s communist!“

Takže jsme se se ségrou rozhodly jim trochu zpestřit pobyt. První den jim Terezka udělala „treasure hunt“ za pokladem pražského golema, kdy měli na Starém městě sebrat tři písmena dávající dohromady slovo „šém“, který pak řekli nějakýmu antikváři a ten jim dal golemův poklad. (Taky jste zvědaví, co to je? Já jsem navrhovala koupit nějakou gamesu a dát jim tam český peníze, a ségra myslím k tomu přibalila ještě nějakou čokoládu:)

A já jsem je vzala na graffiti workshop na Lennonovu zeď, která je teď – díky reakci maltézských rytířů na Wall is Over víceméně novým legálem v centru města.

Nejdřív jsem jim rozdala samolepky (Lety! co jinýho) a řekla jsem jim, že takový malý streetartisti jako jsou oni by mohli začít třeba samolepkama.

Sebastian se na mě podíval: „And is it legal?“

– No, to příliš není, Sebastiane, ale pokuty jsou nízký, takže kdyžtak je zaplatíme.

A když nalepil prvních pár, tak za mnou přišel a říkal mi s doširoka otevřenejma očima: „But it FEELS so illegal!“ :)

Takže sledujte – nejmenší GNWP bomber =)

len01

 

Vašek dostal Lety .)

 

len02 len03 len04 len05 len06

Sebastian měl prý celej život strach ze psů. Hrozně jsme se ségrou a Davidem vymejšleli, jak naskládat celou partu (tj já a spreje a dva psi, dvě děti a Terezka s Davidem) do SUVčka půjčenýho z letiště. Načež když se všichni usadili, a já jsem odjistila Netvora, aby si sednul se mnou dopředu, Netík neomylně přebrodil záplavu toho, co sedělo vzadu, dětí, Štěňáka a tašek a usadil se na přepážce přímo pod zadním oknem, takže měl hlavu prakticky Sebastianovi na hlavě a okamžitě do něj začal šťouchat čenichem a olizovat mu ucho.

A Sebastian se přestal bát hladil po hlavě Štěňáka, kterej slastně přivíral oči a Sebastian říkal: „This is the cuttest thing I´ve ever done!“ Když viděl, jak Štěňák díky svý blbý stabilitě poprvý spadnul do sněhu, dával mu celou dobu rukou záchranu, aby už nespadl. A na konci procházky se takhle úplně bezstarostně honil po Kampě s Netvorem.

No a zhruba takhle vypadalo naše graffiti/stickers odpoledne…

len07 len08 len09 len10 len11 len12 len13 len14 len15 len16 len17 len19 len20 len21 len22 len23 len24 len25

„Nobody´s gonna belive me!“ říkal Sebastian, když jsme se loučili a pak mi Terezka volala, že to byl pro ně jednoznačnej highlight výletu :) Takže šťastný nový rok…

03/01/2015