Archiv pro měsíc: Říjen 2014

Jak se dělá výstava… aneb Jiří Kolář For Dummies

Egon Schiele Art Centrum je milá instituce. Takřka až rodinná. Nemusíte se brodit po koleny artefakty, nudit se u tun videoartu, googlovat si jména současných konceptualistů, abyste alespoň trochu tušili, proč se proboha autor fotí v oranžových montérkách na různých místech různých přehrad nebo vůbec která bije. Naštěstí to už někdo udělal za vás.

Prohlédnete si to důležitý – Sopka, Koláře, Schieleho a máte to za sebou.

Muzeu vládne z prosklené kanceláře charismatická paní ředitelka, která je tak vzdělaná, krásná a nosblesní, až se člověku zdá, že se do roku 2014 tak nějak nehodí. S Jiřím Kolářem se znala osobně, a vypráví o tom, jak tenhle tichej a hodnej pán, obcházel svý méně slavný a bohatý kamarády, básníky a výtvarníky a nakupoval od nich věci, když neměli na chleba. Jak jí jedno z Kolářových jablíček zachránilo, když z muzea ukradli Schieleho. A také, jak během toho, co čistila galerii po povodních v roce 2002 básník zemřel. O básni, kterou dostala od jeho ženy Běly s názvem Černé jablko…

Konec vše uhasí

Ruce chromé, srdce vyhaslé.

Duši ledovou, hlavu vykradenou,

paměť děravou, naději zčernalou,

důvěru rozvrácenou,

hořkost vládne všemu.

Pokud někdo z vás zažil klauzury na výtvarné škole, jistě mi rád potvrdí, že báseň, kterou Jiří Kolář popsal svůj stav po mozkové mrtvici v osmaosmdesáti letech, se dobře hodí i pro období pár dní před klauzurami.

Co si budeme povídat, byť si účasti na ní sebevíc vážíte, každá výstava jsou tak trochu klauzury, ať už na zeď namalujete, nalepíte nebo pověsíte cokoliv. A já jsem, moji milí, poslední měsíc, místo toho, abych pracovala na Kolářovském sympoziu, kvůli němuž mě sem pozvali, kreslila od rána do večera komiks.

Ale protože v této situaci nejsem zdaleka poprvé, vím, že takřka celý svět se dá zachránit usilovnou prací na poslední chvíli. Takže jsem si od pravé ruky paní ředitelky, Evy Králíkové, půjčila průkazku, v místní knihovně jsem se představila jako Králí – ehm – ová, šťastně si prodloužila platnost a odnesla doporučenou literaturu. Protože my šprti, přestože za sebou máme třeba i technařskou minulost nebo běháme po nocích se sprejem po ulici, to prostě tak děláme. Nejdřív si nastudujeme literaturu :)

kol01 kol03 kol04

Takže abych si to líp zapamatovala, nejdřív názvosloví. Aneb Jiří Kolář for dummies:

Konfrontáž – je poezie beze slov, kdy básník vedle sebe staví obrazy, které vytváří nová spojení vzniklá z jejich konfrontace

Roláž – dva obrazy nakrájíme (skalpelem, Jiří Kolář v dokumentu o svém díle celkem pochopitelně vrtí hlavou nad tím, jak si po těch letech, co dělá koláže, může někdo myslet, že ty svý věci vystřihuje. Nůžkama prý nikdy nedocílíte tak přesného řezu.) a proužky nalepíme na střídačku vedle sebe, takže to pak vypadá – jak poznamenal všímavě Epos pokousanej reklamou, jako takový ty trojhranný billboardy, co se prolínaj do sebe.

Proláž – proříznutou plochou se objevuje jiný obraz (příklad: v siluetě hrdličky je obraz Mony Lisy)

Muchláž – autor mění vztahy ve skladbě užitých obrazů, mačká je a deformuje.

Chiazmáž – struktury písem různách období, znaků, notových záznamů, dopisů, tiskovin a ilustrací hvězdných map a šachovnic jsou rozřezány na malé kousky, aby se opět sestavily do nových soustav. (příklad – jablíčko a na něm nalepený notový záznam)

Stratifie – prořezávání několika vrstev barevných papírů

Zmizík – (antikoláž) – vezmeme nějaký slavný obraz (madonnu od Raffaela například) a dolepíme ho, aby tam ústřední motiv nebyl, na stranách necháme jen světce a dole znuděný andělíčky.

Předmětná báseň – jsou utvářeny z různých drobných předmětů, které mohou připomenout každodenní situace, úkony, setkání.

no pak tu máme ještě prádla, typogramy a deníky, ale ty pro tentokrát necháme stranou.

Ještě v době, kdy jsem malovala bramborový lidi, protože jsem neuměla pořádně kreslit, tak ke mě vždycky na figuře přišel náš pan profesor Petr Pavlík, kterej vypadal jako svatej Mikuláš, měl imaginární dvojče Pavla Petříka a říkal mi: „Víte, ono jak jsou ty muchláže, asambláže a koláže, tak vy jste vymyslela taky svou techniku. To, co vy tam máte, slečno, to je šmudláž!“

kol05

Tak samozřejmě udělat předmětnou báseň, to je raz dva. (Má střídavý verš, vidíte?:)

kol07

Horší ale je, že mě napadaj jiný, mnohem šílenější nápady.

I-phone, GPSka a joystick Jiřího Koláře… PES! Jiřího Koláře (no, těžko říct, jestli by mi pak Ještěniaka neodebrala psí sociálka), kabelka a šaty pro Jiřího Koláře.

kol08 kol09 kol10

Sakra, kéž by ty básně nebyly tak… hezký…

kol11 kol12

P.S. Když jsem šla kolem Art Centra, právě přelepovali plakáty, za týden je vernisáž.

Tak mi držte palce! A přijeďte mi laskavě pomoct lepit :)

Stále vaše Toy Box

 

 

 

 

 

30/10/2014

Ráno v zámeckém parku…

Moje máma začala chodit s mým tátou, když dělala průvodkyni v barokním zámku ve Veltrusech. Do zámeckýho parku – krásnýho, anglickýho, s oborou, kde byli někde mufloni a obřími starými stromy s havraními hnízdy, nás brala odmalička. Myslím, že proto se – stejně jako v obrazárnách – cítím vždycky v zámeckých parcích tak dobře. Máma chtěla studovat dějiny umění, než šla na medicínu, a tak si ani nevybavuju, od kolika let přesně umím poznat, zda jsem v anglickém nebo francouzském parku a kdy jsem začala vědět, že mám radši ty anglické. Kdy přesně jsem se naučila hledat obličeje v kůře stromů, podle kterých poznám jestli mám spíš dobrou náladu nebo špatnou a když je tam ticho, slyšet i to, co vyprávějí. Jediný, co je jistý je, že to umím dodnes :)) Stejně jako na půdách starých domů, vždycky si začnu představovat zvláštní (a určitě:) vznešené bytosti, které park obývají. Jejich příběhy, slavnosti na loďkách, lampiony a tichou hudbu. Doufám, že ji uslyšíte taky…

… protože bych vám přála, aby všechny vaše rána mohly být tak šťastný jako tahle moje ranní procházka do zámeckého parku. Vůbec nikdo tam nebyl, jen já a psi a podzim.

kuk04 kuk05 kuk06 kuk07 kuk08 kuk09 kuk10 kuk11 kuk12 kuk13 kuk14 kuk15 kuk16 kuk17 kuk18 kuk19 kuk20 kuk21 kuk22 kuk23 kuk24

A pro vás, co dorolovali až sem dolů – tohle je Storm, syn hlavní hrdiny mojí knížky, jak opravuje stříbrnej mercedes.

kuk01

Cválající koně, kteří se – doufám – stanou v knížce prostředkem k zobrazení takovýho toho pocitu, kdy víte, že se věci ubírají jiným směrem, než by měly a naprosto nejste schopni tomu zabránit (hmmm, to jsem na sebe sama zvědavá:)

kuk02

A tady Netvor hlídá spícího Epose, kterej tu byl na návštěvě.

No, jeho tři dny tady vypadaly trochu jako výjezdní zasedání klubu autistů :) Obvykle na mě mluvil, když jsem kreslila se sluchátkama na hlavě, což teď dělám naprosto drtivou většinu času, co jsem vzhůru, a já jsem mu zase říkala něco a on během rozhovoru usnul :) Každopádně budeme mít společné povídání o jeho a mojí práci příští středu v Egon Schiele Art Centru, na což se moc těším.kuk03

A tady – vidíte, jak se tady Štěňák usmívá? To protože ho zrovna šimráme s Evou z Egon Schiele Art centra, která mi v rámci stáže dnes poskytla svou sprchu a báječnou čočkovou polívku. Děkuju za vše!

Toy Box

stenacek03

30/10/2014

Článek v Art And Antique a vůbec, samé dobré zprávy :)

mu01Děkuji Vám všem, co jste přišli na moji včerejší Ukradenou galerii. Kromě vesele opilých a milých studentů z Anežky tam byla i nějaká paní, a říkala, že to je podle ní nejpovedenější Ukradená galerie vůbec – takže jsem měla opravdu velkou radost. O zbytek toho báječnýho kari s rýží, který uvařil můj kluk, nás požádali místní peneři, takže všechno dopadlo tak, jak mělo :)

Děkujeme Egon Schiele Art Centru, že nám takové události umožňuje pořádat.

mu02 mu03 mu04 mu05 mu06 mu07 mu08 mu09 mu10 mu11 mu12

A tady to máte černý na bílým: první dáma českého street artu! normálně :) Mám hroznou radost :) A děkuji Radku Wollmuthovi.

Ale jinak, přátelé, neusínám na vavřínech, a neoslavuji. A víte proč? Protože kreslím :) Hezký týden, vaše t_B

tb01 tb02

 

20/10/2014

Technařský auta a Ukradená galerie No 2. v Českém Krumlově

pruvod

Kreslit komiks je trochu jako dělat film – musí se hlídat spousta detailů, který jsou v jednom záběru, aby byly stejný v dalším. Proto je věším na zeď – abych je měla hned po ruce. Takže každý místo, kde chvíli jsem, se zaplní dost rychle obrázkama. Na škole jsem to vždycky dělala před klauzurama, uklidňovalo mě to množství práce, co jsem už udělala, a míň jsem se bála, že neprojdu. Takže takhle se hned taky míň bojím, že s tím komiksem neprojdu :)

Kdybyste je chtěli vidět naživo, pověsím je všechny jako na klauzurách do prádelny vedle Ukradené galerie a v neděli se tam s vámi ráda potkám.

ff04

ff05

ff06

Hm, a kdo umí kreslit technokáry? .) Asi je to tím, že jsem v nich pár cest absolvovala :) Tahle je vymyšlená…techno01

Tohle byl můj mercedes – a pak jsem ho dala svýmu klukovi, za to, že na ní bude platit povinný ručení a opravovat ji, neměla jsem na to ji udržovat peníze. Tak teď snad aspoň občas pomůže Food Not Bombs.techno03

Hmmm, těžko říct, jestli si to nějakej (čti zrzavý zlo) kluk vůbec zaslouží – mě .) Poněvač tohle dělám k snídani (vegan párky ze zdravý výživy, hořčice ve slevě a tofunéza :)

ff07

techno02

Od paní ředitelky Egon Schiele Art Centra, kterou naprosto obdivuji a jsem do ní vlastně platonicky zamilovaná jsem dostala tričko od Banksyho! koláč a kafe. Po našem povídání jsem si přišla, jako kdybych měla narozeniny :) Ta žena je naprosto úžasná, nejen proto, že mě podporuje (heč!,), za což jsem vděčná, ale také stojí za institucí, která by mohla být na periferii, ale přitom dává světu kvalitu, opravuje zámek v západních Čechách, umí povídat o Jiřím Koláři, a naprosto nabíjí pozitivní energií.

Tak vás zase zdravím a mám 30 stránek do konce. Kdybyste kreslili komiksy, tak byste věděli, že to je důvod k oslavě :) Pa! t_B

ff01

A abych nezapomněla … při kreslení jsem si poslechla pár zajímavejch věcí, který bych vám ráda doporučila.

Tady skvělá paní, která mluví o tom, proč je důležitá naše zranitelnost…

Amanda Palmer z Berlin Dolls vypráví nejen o tom, jak byla živou sochou, ale také o tom, jak je důležité umět se ptát

Youtube krátký animovaný film o rozdílu mezi empatií a sympatií…

a tady můj oblíbený budhistický mnich francouzského původu a jeho zvyky štěstí… :)

 

17/10/2014

Když vás kousne vlastní pes… a kresby

kk04kk03kk02ahoj

Líbí se vám to?

Žejo :) Tohle je přibližně počet kreseb, který udělám na jednu komiksovou stránku. Takovou, kde je sedm obrázků. Všechny jednoobrázkový jsem si totiž už nakreslila a nakonec mi zbyly jen tyhle, kde je jich hodně. Ale skončily dny, kdy jsem se trápila tím, že nejsem s tím, co dělám, spokojená. Taky se mi to líbí, naštěstí.

vvv01

Kreslím tolik, že mi z toho dřevění ruka, záda i ramena. No a co. Začíná mi to bejt jedno – jde jen o jediný – dokreslit to. Je to tu krásný, je krásně i venku, koukám se na barevný listí naproti ve stráni a po pravdě zbytek světa mi začíná bejt jedno. Těší mě to, jak je to tady hezký a jak jsou na mě tady všichni hrozně hodný, ale tak nějak – zdálky.

vvv02

Můj den má pevnej rytmus, ráno vstanu brzo, kreslím do oběda, pak si jdu koupit k místnímu Vietnamci nějakou zeleninu nebo ovoce a sním je syrový. Anebo zeleninovou nudlovou polívku… protože chci bejt jako Mark Rothko v tomhle dokumentu hele…

Simon Schama´s The power of Art – Mark Rothko :)

Pak si pustím do sluchátek relaxaci a spím. Pak kreslím do tří do rána, mezitím, když se probuděj psi, jdu je vyvenčit. Snažím se je vybít – v co nejkratším čase jim dát  co největší fyzickej zápřah. Včera jsme se tak radovali z házení klacků Netvorovi do Vltavy, že se trochu spletl, a místo klacku mě kousnul do prstu. Samozřejmě palce, na pravý ruce. No a co :)

Myslím, že Netvor chápe, že to pokazil, pak se mi během celýho včerejška snažil dát podporu. No, někdy u toho   usnul.

vvv03 vvv04 vvv05

Jenže já – já jsem bohyně malejch tučňáků, a jen tak něco mě nerozhází. Vidíte? Už mě zase vzývají! :) Posílám vám pozdravy z Českého Krumlova!

vvv06

14/10/2014

No Sleep Till Krumlov :)

 

Zdravíme z Českého Krumlova. Díky vedení Egon Schiele Art Centra tady budu trávit následující měsíc prací na svém komiksu a na věcech pro výstavu o odkazu Jiřího Koláře. Tahle fotka vystihuje všechno, co k životu potřebuju: bílý světlo, čaj a malovat :)

/

Greetings from Český Krumlov. Courtesy of the Egon Schiele´s Art Centre I´ll spend the nexrt month here, working on my comics book and works for Symposium on Jiří Kolář. This photo is about what I need for life: white light, tea and painting :)

kruml10

kruml09kruml07kruml06kr04

Na procházce v parku jsme potkali družinu. Takovou psí a dětskou radost, ten park podle mě dlouho nezažil :D

krum01 krum02 krum03 krum04 krum05

Malá komiksová kreslířka na to jak velký jsou tu stromy :)

krum06krum07

Netík se  samozřejmě koupal ve Vltavě (a lovil – do dneška naprosto beztrestné – kajakáře).

krum08 krum10

A TOHLE! Tohle je nejvíc divný! Lidi který se fotěj s mým streetartem o tom, jak fotky smazávají vzpomínky… :) Doteď přemýšlím, co s tím budu dělat. Možná to nějak ještě rozšířím, je to fakt úlet.krum11

10/10/2014

Komiksový workshop s JAKO DOMA/ Comics Workshop With Young Women Endangered By Living On a Street

w25Fotky z minulého víkendu, kdy jsem vedla komiksový workshop pro úžasně šikovné mladé ženy a dívky, kterým pomáhá organizace Jako Doma :) /Last weekend I runned the comics workshop for wonderful young women who are being helped by Jako Doma organisation.

Takže sledujte: Kuchařky bez domova a jejich nejlepší veganský pudinko-dort :)

w38

Byla jsem moc ráda, že jsem poznala Sylvu, která to hned uměla se Štěňákem…

w01

w34

Workshop tvorby komiksového charakteruw03 w04 w05 w06 w07 w11 w12 w13 w14 w15 w16

Lenku, který to takhle slušelo při prohlížení naší společné výstavy…w18 Lišku, kterou Netík miloval až příliš :) w20

Mery, která krásně malovala a pořád se usmívala :)w21

Majdu, která vymyslela nejlepší komiksový charakter: lesbickou zahořklou ženu Růženu :)

w22 w23 w24

Šprťáckou Kristýnu, která umí hrozně hezky a pečlivě vybarvovat :)w26 w27

a tady je náš společný komiks se Sylvou :)

Text v bublinách:(Tlusťoch) „Já mám tolik peněz, že je můžu klidně házet do kanálu.“ (Homelesák) „Škoda, že nemám nějaké peníze, koupil bych si nějaký rohlík.“

(Tlusťoch) „Hop, a je tam.“

(Homelesák) „Hurá, teď si budu moct koupit rohlík.“

(Tlusťoch) „Sakra, tohle jsem nechtěl. Žebrákům nepomáhám.“

(Homelesák) „Chichi.“

w28

Komiks Nikouška a Lenky o zubních kartáčcích!

Ústní dutina po ránu to je fakt někdy na ránu/ Tyhle bakterie! Z toho se jeden poblije/ Jak se koukám na zuby, pořád lezu do huby/ Už mě to nebaví o zuby ho připravím/ (Vypadané zuby:) Kdyby sis čistil chrup, nevypadnul by ti zub.

w29

 

A tady Nikoušek, který s námi vymyslel a namaloval příběh o tom, že i zlomené zámky mají své místo na světě.w30 w31 w32

Příběh o párátkách, které skončí v párátkovém nebi…w33 Strašák Evža, kterému se pod krempou klobouku schovává pavouk v dešti. w35

A zbrklý pobíhající Pan Pytlík.w36 w37

Moc jsem si to užila, protože MY JSME POULIČNÍ ŽIVLY!!! Teda Štěňák, kterému dávaly kuchařky Bez domova zbytky čokolády z kuchyně, rozhodně:)

w39

03/10/2014

Lovestory jak blazen… :) /Lovestory of my granny!

Moje roztomilá 83 letá babička se na svého přítele zamilovaně dívá tentokrát na stránkách Respektu. Pro všechny, kteří by si chtěli připomenout tuhle lovestory jak blázen je tu připomenutí mého komiksového zpraciování pro Nový prostor. Kéž bychom my všichni měli tak šťastné a bezproblémové vztahy jako moje babička :)

(komiks v kvalite pro cteni po kliknuti na obrazek)

/

My cute 83 years old granny sitting at the table with her 3 years older boyfriend. For those, who would like to look at more pictures from their happy love story – I remind my comics published in Novy Prostor. If only could we all be so happy and without any conflicts as my granny in her relationship :)

babicka

strepy01strepy02

01/10/2014